O knize: rok / Šla směrem k ministerstvu kouzel. Její lakované černé boty na nízkém podpatku cvakaly na šedých a někdy i špinavě růžových dlažebních kostkách, kterými byl dlážděn chodník. Kolem ní proklouzli další lidé, mezi nimiž byli také čarodějové, oblečení do černých hábitů nebo obyčejných mudlovských kostýmů jako ona. Dívka je poznala na první pohled, protože každý kouzelník mohl na znamení pozdravu mírně sklonit hlavu a dokonce zvednout ruku ke svému klobouku, čímž projevil svůj respekt. Jen se lehce usmála a také přikývla.